Tato CVVZ je Pahýl

Strejda Vláček - ten to má všechno na svědomí.

Ono těch odvážlivců bylo ve skutečnosti mnohem víc. Jedenáct nás zasedalo v nejužším štábu, se kterým jsme po dva roky připravovali celou akci, ve skutečnosti se nás na hladkém průběhu podílelo přes sto. Ale od začátku.

Hlavním iniciátorem šíleného nápadu uspořádat CVVZ byl Strejda Vláček, kamarád ze SPJF a náčelník šumperského odílu T. O. Kamarádi, jeden z těch vzácných lidí, na jejichž slovo je stále spoleh. Ten oslovil skrze Drobka a mě SPJF s žáostí o spolupráci, kterou jsme přijali a společně s oddíly TOPaTOM ze Zábřeha se vrhli do víru příprav a chystání.

Zamyšlená děvčata z SPJF v čajovně.

Samotné porady na dálném severu by vystačily na mnoho vzpomínek a upevnění našich přátelství (třeba když jsem, nebýt záchrany kamarádů, málem umrznul zabořený po krk v závějích nad Horní Lipkou noční cestou z Polska na poradu), ale všechna práce směřovala k jedinému cíli. Drobek dostala na starost registraci účastníků a infostánek, Renča za SPJF vedla čajovnu a já dostal za úkol vydávání CVVZkových novin nazvaných Pahýl.

Organizátoři sice neměli ustláno na růžích…

Přestože jsme záhy po pojmenování časopisu Pahýl zjistili, že se tento výraz pro nedokončený článek na Wikipedii již nepoužívá, zvolili jsme jej jako důvtipnou reminiscenci a vrhli se společně do práce. K té přispěl nejvíce Martin Krpec - Stinky - profesionální grafik a tiskař, který si nejen kvůli nám sladil software v počítači, ale taky domluvil tiskárnu a připravil jedinenčý rámcový design plátku. Jeho hlavní sláva ale pramenila z obsahu, kterého se vtipně zhostila desetihlavá redakce složená ještě z Martina Vértešiho - Sovy, Vojty Hanuše, Ondery Herzána, Evy Svobodové zvané Skříťa, starého dobrého orioňáka Migga, prototypu trampů Jiřího Lipky - Carmena, Roberta Žďárského - Ježka a světoběžníka Vladimíra Schmida - Stopaře. Časopisu výrazně pomohly karikatury od Aničky Zlámalové, na tu neradno zapomenout.

ZŠ Sluneční v Šumperku hostila 21. CVVZ v historii.

Do Pahýlu jsme se pustili s plnou vervou, výkon a schopnosti redakce nepřestávaly udivovat ani mě samotného, který jsem celou partu dal dohromady. Něktří si vzali kvůli CVVZ dovolenou a těm patří největší díky, celkem jsme tak strávili na akci skoro 4 dny. A za tu dobu taky někteří nenaspali o mnoho víc než 6 hodin. Úkol byl náročný - vydat během víkendu 6 čtyřstránkových vydání Pahýlu, profesionálně vysázených, s korekturami, v barvě, navíc jej vytisknout na kvalitní tiskárně v počtu 600 ks a rozdat všem účastníkům akce. Povedlo se a kupodivu to ani nikdo neodstonal. Z fungování redakce a ochoty všech jsem byl nadšen - a dokonce jsme se nejednou i nasmál - všem za to patří ohromný dík!

Autor textu osobně.

Ovšem jinde byla práce ještě náročnější. Každý z jedenácti náčelníků vedl svoji sekci, jak nejlépe uměl - a dařilo se téměř všude. Dodnes obdivuji Drahoše na technickém zabezpečení, Uniho jako hlavního rozvrháře i všechny ostatní, kteří CVVZ nejméně pro tento víkend obětovali celou svoji osobnost. A jak akce pokračovala, naše obavy se rozplývaly a když začala přicházet první pochvalná hodnocení, únavu nahrazoval povznášející pocit vybuzující naše smysly k netušeným výkonům. Troufám si říct, že CVVZ v Šumperku se povedla.

Pahýly stahujte zde:

Související články:
	Článek: CVVZ 2017 16. 11. 2017